Muzejní noc 2024 je událostí roku, kterou si nesmíte nechat ujít, pokud máte rádiumění a muzea! Během jednoho večera se můžete volně procházet po mnoha muzeích a památkách v regionu, objevovat jejich stálé sbírky, dočasné výstavy a speciální akce.
V letošním 20. ročníku nás v sobotu 18. května 2024 přivítá Musée Zadkine. Toto muzeum se nachází v 6. pařížském obvodu a je věnováno památce a dílu sochaře ruského původu Ossipa Zadkina (1890-1967), který v tomto domě a jeho dílnách žil a pracoval. Musée Zadkine představuje přibližně stovku soch, tapiserií a dalších děl, které Zadkine vytvořil a které mu odkázala jeho manželka!
Musée Zadkine: Ateliér - Muzeum v blízkosti Jardin du Luxembourg
Musée Zadkine v Paříži na okraji Lucemburské zahrady vám celoročně zdarma otevře své stálé sbírky uprostřed zeleně plné soch. Muzeum se nachází na adrese 100 bis rue d'Assas a je bývalým domovem Ossipa Zadkina, ikonického sochaře, který zde žil v letech 1928-1967. [Přečtěte si více]
Každoročně se Musée Zadkine v rámci Nuit des Musées 2024 vytasí se vším, aby nám nabídlo poetický večer mimo čas, jeden na jednoho s umělcem a jeho díly. Objevte program tohoto nového ročníku.
Zadkine. Le Corps en jeu(x)
V letošním roce byla u příležitosti olympijských her v místnostech 2 a 3 stezky a v zahradním ateliéru, který prohlídku uzavírá, zřízena speciální stezka s názvem "Le corps en jeu(x)". Zadkine nebyl sportovec, ale jako mnoho sochařů se zajímal o téma těla v pohybu. Od dvacátých let 20. století kreslil a sochal akrobaty, žongléry a tanečníky, což byly náměty, které spojoval s radostí ze života a oslavou. Během druhé světové války nabylo téma těla v pohybu temnějšího významu. Z radostných akrobatů se stali zuřiví bojovníci, jejichž vykloubené končetiny jako by předznamenávaly zmučená těla ze Zničeného města, Zadkinova velkého díla, které bylo slavnostně otevřeno v Rotterdamu v roce 1953.
Tělo v sázce
Léta 1920-1930 byla v Zadkinově kariéře rozhodující. Od roku 1920, kdy uspořádal první samostatnou výstavu ve svém ateliéru v rue Rousselet, až do roku 1933, kdy se konala jeho první retrospektiva v bruselském Palais des Beaux-arts, si Zadkine postupně získal uznání významných kritiků a sběratelů. Na počátku 20. let 20. století vytvořil pod vlivem kubismu sochy, jejichž geometrické formy směřovaly k abstrakci, například L'Accordéoniste. Brzy se však od tohoto směru odklonil, protože se domníval, že omezuje jeho vlastní lyrický a expresivní umělecký temperament.
Zadkine sice nikdy neopustil přímé řezbářství, ale jeho nová praxe modelování ze sádry a hlíny mu umožnila vnést do svých výtvorů pohyb a pružnost. Těla oživená radostným životem tančí, běhají a volně se rozprostírají v prostoru. Tento nový směr ilustrují tři výjimečné skupiny Ménades, Joueuses à la balle a Jeux de Grâces. Zatímco postavy a drapérie, které zdůrazňují živost gest, si umělec vypůjčil z antiky, čerpal také z cirkusového repertoáru: akrobaté a žongléři zaplnili velké, pestře barevné kvaše od 20. let 20. století. Zadkine, sochař s bohatou invencí, také neustále kreslil. V padesátých a šedesátých letech se vracel ke svým oblíbeným námětům: akrobatům kresleným jasnou linkou, tanečníkům nebo běžícím ženám v zářivě barevných kompozicích.
Les Travaux d'Hercule
Během druhé světové války byl Zadkine kvůli svému židovskému původu nucen odejít do exilu. V červnu 1941 odešel z Francie do Spojených států. Usadil se v New Yorku, pronajal si ateliér v Greenwich Village a vrátil se k práci. Znepokojený a bez peněz Zadkine v tomto období méně sochal, ale hodně četl. Znovu objevil mýtus o Herkulovi, který interpretoval ve světle tragických událostí té doby a který ho inspiroval k řadě kreseb. "Herkulovy práce" jsem začal kreslit po večerech v letech 1943-1944, uprostřed vytí a zoufalého křiku přicházejícího z východu. Opravdu jsem myslel jen na to, co se děje 'tam'," píše ve svých pamětech. Série provedená perem a černou tuší byla v roce 1960 vydána v litografii, z níž pocházejí zde prezentované desky. Ať už zabíjí Hydru z Lerny nebo Lva z Nemey, řecký hrdina je zachycen v živém boji zblízka. Grafické zpracování zdůrazňuje jeho svalnatost, vykreslenou energickým šrafováním a umocněnou silným šerosvitem, připomínajícím Goyovy Válečné pohromy. Les Travaux d'Hercule (Herkulovy práce) v žádném případě nenabízí heroický obraz boje. Zadkine spíše zobrazuje hrůzu a násilí lidí: "mé kresby byly jakoby vyprávěním o zuřivosti zabíjení, zuřivosti, která zapálila celou zemi a zahalila ji do rubáše prošpikovaného krůpějemi krve a utrpení".
Zadkine a monumentální sochařství
Od roku 1914 Zadkine vytvářel monumentální díla. Stejně jako pozdější Prométheus představený v této místnosti to byly především figury vytesané přímo z kolosálních kmenů, jejichž tvar a materiál umělce inspiroval. Po druhé světové válce, kdy obnova měst obnovila "poslání sochařství zaujmout své místo ve veřejném prostoru", přijal Zadkine několik zakázek na pomníky. Tehdy mohl dát tvar svým projektům, z nichž některé, jako například pomník Jarrymu, vznikly koncem 30. let. Nejznámějším z nich je La Ville détruite, šestimetrová bronzová postava slavnostně odhalená v Rotterdamu v roce 1953. Toto dílo, někdy označované jako "sochařská Guernica", připomíná bombardování, které zničilo toto přístavní město, a odsuzuje hrůzu a absurditu války. Až do konce své kariéry se autor zabýval otázkou monumentality a některá svá abstraktní díla přizpůsobil monumentálnímu formátu, jako například La Forêt humaine, objednanou v roce 1960 pro sídlo nadace v Jeruzalémě, a La Demeure, slavnostně otevřenou v Amsterdamu v roce 1963.
Tělo v boji
Po návratu do Francie v roce 1945 Zadkine nezapomněl na díla, která vytvořil během svého exilu ve Spojených státech. Použil je jako matrici pro obnovení své tvorby, která se vyvíjela směrem k abstraktnějším formám, často inspirovaným světem rostlin. Téma těla v boji, které bylo hojně zkoumáno v Les Travaux d'Hercule, umělce stále zaměstnává. Postava v La Ville Détruite, jakýsi rozervaný, rozčarovaný Harlekýn, vděčí za mnohé zápasníkům ze čtyřicátých let, jak ukazují velkolepé přípravné kresby k monumentu. V padesátých a šedesátých letech se Zadkine k tématu zápasu vrátil, ale v abstraktním a symbolickém modu, téměř zcela odosobněném. V sousoší Boj z roku 1960 jsou zobrazeny pouze dvě ruce, přičemž propletení prstů je jedinou připomínkou propletení těl a násilí boje.
www.zadkine.paris.fr
Vstup zdarma v závislosti na kapacitě muzea
19.00-23.00 Poslední vstup 22.30 hod.
Koncert Tria Topaze
U příležitosti Evropské muzejní noci nabídne Trio Topaze (flétna, viola a harfa) veřejnosti hudební program inspirovaný životem Ossipa Zadkina. Hudebnice Lucie Humbert, Alexandra Morand a Claire Rousset přednesou skladby Skupiny šesti. Zadkine, který s těmito skladateli úzce spolupracoval, si jejich hudby vážil a řekl o nich: "Jejich hudební kompozice se dokonale hodily k mému sochařství, s rovnocennou atmosférou a paralelou v našich záměrech a hledání nového v duchu forem a zvuků."
Aby si veřejnost mohla spojit hudební světy těchto skladatelů se Zadkinovými díly v muzeu, rozhodli se tři hudebníci z Tria Topaze upravit pro svou skupinu krátké skladby Francise Poulenca, Arthura Honeggera, Germaine Tailleferre a Georgese Aurica. Zahrají také Trio pro flétnu, violu a harfu od Lea Smita, nizozemského skladatele, který se ve dvacátých letech minulého století přestěhoval do Paříže a byl výrazně ovlivněn Dariusem Milhaudem. Leo Smit byl židovského původu a stejně jako Zadkine byl deportován do vyhlazovacího tábora Sobibór, kde byl v roce 1943 zavražděn. Během druhé světové války se Zadkine uchýlil do Spojených států.
Koncert v 19.30, 20.30 a 21.30 hodin
Doba trvání: cca 20 minut
Zdarma, bez nutnosti rezervace, dle obsazenosti
Noční otevření Zadkinova muzea od 19 do 23 hodin
PROGRAM
Francis Poulenc: Andante z Tria pro hoboj, fagot a klavír* (1926)
Arthur Honegger: Petite Suite pour deux instruments et piano* (1934)
Leo Smit: Trio pro flétnu, violu a harfu (1926)
Germaine Tailleferre: Forlane pro flétnu a klavír* (1972)
Georges Auric: Valčík z filmu "Moulin Rouge "* (1952)
*přepis pro flétnu, violu a harfu v podání Tria Topaze.
Nuit des Musées je příležitostí objevit pařížská muzea, o kterých víme méně, a znovu objevit ta, která už máme rádi! Ať tak či onak, vždy se najde dobrý důvod, proč během této výjimečné noci navštívit Musée Zadkine.
Data a jízdní řády
The 18. květen 2024
Místo
Zadkinovo muzeum
100 bis rue d'Assas
75006 Paris 6
Ceny
Volný, uvolnit
Doporučený věk
Pro všechny
Oficiální stránka
www.zadkine.paris.fr
Musée Zadkine: Ateliér - Muzeum v blízkosti Jardin du Luxembourg
