V úterý 17. října 1961 byla v Paříži na příkaz pařížského policejního prefekta Maurice Papona tvrdě potlačena poklidná noční demonstrace, kterou na podporu nezávislosti Alžírska uspořádala Národní fronta pro osvobození. V závislosti na historikovi bylo zabito 30 až 250 alžírských přistěhovalců, kteří byli vhozeni do Seiny,
říjen 1961. Od dubnových dohod z Evianu probíhala jednání mezi Frontou národního osvobození a francouzskou vládou onezávislosti Alžírska, které bylo od roku 1830 francouzskou kolonií, pět měsíců úspěšně a zdálo se, že se blíží k závěru a na obzoru je příměří a vznik nezávislého alžírského státu.
V Paříži však panovala jedovatá atmosféra a střety mezi policií a přistěhovalci byly téměř na denním pořádku. Maurice Papon, který předtím působil jako prefekt v Constantine, kde zřídil oddíly operativní ochrany specializované na mučení, byl v březnu 1958 jmenován prefektem pařížské policie. Chtěl bojovat proti francouzské federaci Front de Libération Nationale ještě tvrději a násilněji a do Paříže importoval mučení, které se již používalo v Alžírsku.
V srpnu 1961 se v alžírské komunitě v Paříži zintenzivnily domovní prohlídky a zatýkání. V reakci na to FLN zorganizovala sérii útoků, které stály život jedenáct francouzských policistů. Rozsah násilí na obou stranách se zvýšil a Maurice Papon oznámil, že "za každou obdrženou ránu" má policie nařízeno "dát deset na oplátku".
Dne 5. října 1961 přišla nová aféra v podobě zavedení zákazu vycházení v Paříži pro "francouzské muslimy z Alžírska ", kterým bylo nařízeno, aby každý večer mezi 20.30 a 5.30 nevycházeli ze svých domovů. Příkaz zněl takto: "Alžírským dělníkům se naléhavě doporučuje, aby se v noci nepohybovali v ulicích Paříže a na pařížských předměstích, zejména mezi 20.30 a 5.30 hodinou".
Front de Libération Nationale to však tak neviděla. Právem považovala zákaz za rasistický, diskriminační a svévolný, a proto FLN vyzvala alžírské přistěhovalce, muže, ženy a děti, aby 17. října 1961 večer pokojně demonstrovali proti zákazu vycházení, který byl vyhlášen o deset dní dříve, a požadovali nezávislost své země.
Na výzvu FLN k demonstraci reagovalo více než 20 000 Alžířanů, kteří se zákazu vycházení vzepřeli. Demonstrace, která byla tichá a pokojná - FLN nařídila demonstrantům nereagovat na žádné provokace - začala v osm hodin večer. Demonstranti shromáždění na náměstích skandovali hesla: "Ne zákazu vycházení", "Jednejte s prozatímní vládou Alžírské republiky", "Nezávislost pro Alžírsko", "Ať žije Fronta osvobození".
Příkazy ministerstva vnitra však zněly jasně: takovým shromážděním je třeba za každou cenu zabránit. A tak začala noc hrůzy, vyvrcholení alžírské revoluce ve Francii; skutečný masakr spáchaný francouzskými úřady na alžírských demonstrantech.
Během jediné noci bylo 11 538 z 22 000 demonstrantů svévolně zatčeno a převezeno pařížskými autobusy zrekvírovanými pro tuto příležitost do několika internačních táborů v Paříži, včetně Paláce sportu, výstaviště Porte de Versailles, stadionu Pierra de Coubertina a identifikačního centra ve Vincennes, kde byli několik dní biti, mučeni a vyslýcháni policií. Někteří z nich přišli o život.
Když imigranti vycházeli ze stanic metra, byli biti a uráženi s krajním násilím; na lidi s odlišnými tvářemi byl pořádán hon a bití trvalo celou noc. Na ulicích a ve stanicích metra policie úmyslně napadla a zabila desítky demonstrantů a jejich těla naházela do Seiny.
V ranních hodinách 18. října 1961 noviny uváděly pouze 2 až 3 mrtvé podle policie a 44 až 64 zraněných. Později vyšlo najevo, že mnoho novinářů a fotografů přítomných na demonstraci večer dostalo od policejní prefektury náhubek ; pouze Libération a L'Humanité se odvážily masakr odsoudit. V následujících dnech však byly v Seině nalezeny desítky mrtvých těl. Podle historiků té noci zemřelo 30 až 250 Alžířanů.
Navzdory rozhořčení mnoha poslanců, včetně Gastona Defferra a Eugèna Claudius-Petita, kteří rychle vyzvali k vytvoření vyšetřovací komise, Maurice Papon znovu podpořil francouzskou policii a prohlásil, že splnila svou povinnost.
Francie dlouho mlčela o této události plné vzácného násilí, kterou britští historici Jim House a Neil MacMaster považují za nejbrutálnější současnou státní represi, jaká kdy byla použita proti pouliční demonstraci v západní Evropě.
Teprve v roce 2001 byla tehdejším starostou Bertrandem Delanoëm na Pont Saint-Michel , co by kamenem dohodil od policejní prefektury, odkud bylo tolik Alžířanů svrženo do Seiny, připevněna pamětní deska s nápisem "Na památku mnoha Alžířanů zabitých při krvavém potlačení pokojné demonstrace 17. října 1961".
V roce 2012 francouzský prezident François Hollande poprvé přiznal účast Francie na masakru a polohlasně řekl: "17. října 1961 byli při krvavém zásahu zabiti Alžířané demonstrující za právo na nezávislost. Republika tyto skutečnosti jasně uznává. Padesát jedna let po této tragédii vzdávám hold památce obětí.
Chcete-li se dozvědět více, klikněte zde:
17. října 1961: Alžírská válka v centru Paříže
17. října 1961 v Paříži: alžírská demonstrace, koloniální masakr
Místo
Stadion Pierre de Coubertin
82 avenue Georges Lafont
75116 Paris 16
Více informací
Ikonografie: Záhlaví: Jean Texier/Mémoires d'Humanité - Archives départementales de la Seine-Saint-Denis Fotografie č. 2: Demonstrace alžírských dělníků. Paříž, 17. října 1961 © Roger-Viollet Foto č. 3: 17. října 1961. Métro Concorde © Elie Kagan/Bibliothèque de documentation internationale contemporaine Foto č. 4: Alžírští demonstranti zadržení v Puteaux, 17. října 1961 - ©AFP Foto č. 5: Titulní strana Le Figaro, 18. října 1961 Foto č. 6: Pamětní deska zabitým Alžířanům, FSouici