Efemeridy pro 17. říjen: Masakr Alžířanů hozených do Seiny

17. října 1961 byla krvavě potlačena pokojná demonstrace na podporu nezávislosti Alžírska, kterou zorganizovala Front de Libération Nationale. Během jedné noci bylo zabito 30 až 250 Alžířanů, kteří byli vhozeni do Seiny.

V úterý 17. října 1961 byla v Paříži na příkaz pařížského policejního prefekta Maurice Papona tvrdě potlačena poklidná noční demonstrace, kterou na podporu nezávislosti Alžírska uspořádala Národní fronta pro osvobození. V závislosti na historikovi bylo zabito 30 až 250 alžírských přistěhovalců, kteří byli vhozeni do Seiny,

říjen 1961. Od dubnových dohod z Evianu probíhala jednání mezi Frontou národního osvobození a francouzskou vládou onezávislosti Alžírska, které bylo od roku 1830 francouzskou kolonií, pět měsíců úspěšně a zdálo se, že se blíží k závěru a na obzoru je příměří a vznik nezávislého alžírského státu.

V Paříži však panovala jedovatá atmosféra a střety mezi policií a přistěhovalci byly téměř na denním pořádku. Maurice Papon, který předtím působil jako prefekt v Constantine, kde zřídil oddíly operativní ochrany specializované na mučení, byl v březnu 1958 jmenován prefektem pařížské policie. Chtěl bojovat proti francouzské federaci Front de Libération Nationale ještě tvrději a násilněji a do Paříže importoval mučení, které se již používalo v Alžírsku.

V srpnu 1961 se v alžírské komunitě v Paříži zintenzivnily domovní prohlídky a zatýkání. V reakci na to FLN zorganizovala sérii útoků, které stály život jedenáct francouzských policistů. Rozsah násilí na obou stranách se zvýšil a Maurice Papon oznámil, že "za každou obdrženou ránu" má policie nařízeno "dát deset na oplátku".

Dne 5. října 1961 přišla nová aféra v podobě zavedení zákazu vycházení v Paříži pro "francouzské muslimy z Alžírska ", kterým bylo nařízeno, aby každý večer mezi 20.30 a 5.30 nevycházeli ze svých domovů. Příkaz zněl takto: "Alžírským dělníkům se naléhavě doporučuje, aby se v noci nepohybovali v ulicích Paříže a na pařížských předměstích, zejména mezi 20.30 a 5.30 hodinou".

Front de Libération Nationale to však tak neviděla. Právem považovala zákaz za rasistický, diskriminační a svévolný, a proto FLN vyzvala alžírské přistěhovalce, muže, ženy a děti, aby 17. října 1961 večer pokojně demonstrovali proti zákazu vycházení, který byl vyhlášen o deset dní dříve, a požadovali nezávislost své země.

Na výzvu FLN k demonstraci reagovalo více než 20 000 Alžířanů, kteří se zákazu vycházení vzepřeli. Demonstrace, která byla tichá a pokojná - FLN nařídila demonstrantům nereagovat na žádné provokace - začala v osm hodin večer. Demonstranti shromáždění na náměstích skandovali hesla: "Ne zákazu vycházení", "Jednejte s prozatímní vládou Alžírské republiky", "Nezávislost pro Alžírsko", "Ať žije Fronta osvobození".

Příkazy ministerstva vnitra však zněly jasně: takovým shromážděním je třeba za každou cenu zabránit. A tak začala noc hrůzy, vyvrcholení alžírské revoluce ve Francii; skutečný masakr spáchaný francouzskými úřady na alžírských demonstrantech.

Během jediné noci bylo 11 538 z 22 000 demonstrantů svévolně zatčeno a převezeno pařížskými autobusy zrekvírovanými pro tuto příležitost do několika internačních táborů v Paříži, včetně Paláce sportu, výstaviště Porte de Versailles, stadionu Pierra de Coubertina a identifikačního centra ve Vincennes, kde byli několik dní biti, mučeni a vyslýcháni policií. Někteří z nich přišli o život.

Když imigranti vycházeli ze stanic metra, byli biti a uráženi s krajním násilím; na lidi s odlišnými tvářemi byl pořádán hon a bití trvalo celou noc. Na ulicích a ve stanicích metra policie úmyslně napadla a zabila desítky demonstrantů a jejich těla naházela do Seiny.

V ranních hodinách 18. října 1961 noviny uváděly pouze 2 až 3 mrtvé podle policie a 44 až 64 zraněných. Později vyšlo najevo, že mnoho novinářů a fotografů přítomných na demonstraci večer dostalo od policejní prefektury náhubek ; pouze Libération a L'Humanité se odvážily masakr odsoudit. V následujících dnech však byly v Seině nalezeny desítky mrtvých těl. Podle historiků té noci zemřelo 30 až 250 Alžířanů.

Navzdory rozhořčení mnoha poslanců, včetně Gastona Defferra a Eugèna Claudius-Petita, kteří rychle vyzvali k vytvoření vyšetřovací komise, Maurice Papon znovu podpořil francouzskou policii a prohlásil, že splnila svou povinnost.

Francie dlouho mlčela o této události plné vzácného násilí, kterou britští historici Jim House a Neil MacMaster považují za nejbrutálnější současnou státní represi, jaká kdy byla použita proti pouliční demonstraci v západní Evropě.

Teprve v roce 2001 byla tehdejším starostou Bertrandem Delanoëm na Pont Saint-Michel , co by kamenem dohodil od policejní prefektury, odkud bylo tolik Alžířanů svrženo do Seiny, připevněna pamětní deska s nápisem "Na památku mnoha Alžířanů zabitých při krvavém potlačení pokojné demonstrace 17. října 1961".

V roce 2012 francouzský prezident François Hollande poprvé přiznal účast Francie na masakru a polohlasně řekl: "17. října 1961 byli při krvavém zásahu zabiti Alžířané demonstrující za právo na nezávislost. Republika tyto skutečnosti jasně uznává. Padesát jedna let po této tragédii vzdávám hold památce obětí.

Chcete-li se dozvědět více, klikněte zde: