"Vstaňte, děti vlasti…" tak zní první tóny La Marseillaise. Zaznívají při oficiálních ceremoniích, při sportovních soutěžích či při národních vzpomínkách a Francouzi je doprovázejí už více než dvě století. Přesto jen málokdo ví, že tento národní hymn vznikl během jediné noci, v kontextu války a revoluce, než zažil bouřlivou historii plnou zákazů, rehabilitací a symbolů.
Historie La Marseillaise začíná v noci z 25. na 26. dubna 1792 v Štrasburku. O několik dní dříve vyhlásila Francie revoluční válku Rakousku. Starosta města, baron Philippe-Frédéric de Dietrich, tehdy požádal o to, aby inženýrský důstojník Claude Joseph Rouget de Lisle složil píseň, která by vojáky nadchla a dodala jim kuráž.
Povzbuzován patriotickým kontextem, Rouget de Lisle napíše a složí "Píseň boje pro armádu u Rýna". Píseň brzy získá obrovský úspěch a šíří se po celé zemi.
Na rozdíl od toho, co by se mohlo zdát, La Marseillaise nebyla napsána v Marseille.
O několik měsíců po svém vzniku vyrazili dobrovolníci z Marseille na Paříž, aby bránili revoluci. Cestou nadšeně zpívali tento nový hymnus. Pařížané mu rychle přiřkli spojení s těmi vojáky z jihu a začali mu říkat "La Marseillaise".
Jméno zůstane navždy spojeno s touto revoluční písní.
Osud La Marseillaise rozhodně není procházkou růžovým sadem. V roce 1795 ji Ústavodárná konvence prohlásila za národní hymnu Republiky. Ale za Napoleon I. ji postupně odsouvají na vedlejší kolej ve prospěch jiných skladeb, které lépe vyhovují císařskému režimu. Za Restaurace, po návratu králů Ludvíka XVIII. a poté Karla X., je dokonce zakázána, neboť příliš připomíná revoluční ideály.
Znovu si získává popularitu během revoluce roku 1830, zejména díky proslulému obrazu Eugèna Delacroixe La Liberté guidant le peuple, který symbolizuje tento národní zápal. Je však potřeba počkat až do 1879, za Třetí republiky, aby La Marseillaise oficiálně znovu byla národní hymnou Francie. Od té doby je zakotvena v ústavě Francie.
Ačkoli většina Francouzů zná slavný úvodní verš a refrén, skutečně má La Marseillaise sedm strof, k nimž patří ještě tzv. dětská strofa, napsaná o něco později. Následuje část, kterou se dnes nejčastěji zpívá, a která zahrnuje první strofu a první refrén:
Do zbraně, občané (formujte)
své pluky
Jděme, jděme vpřed
Ať nepřístižná krev
zalévá naše brázdy
Que veut cette horde d'esclaves,
De traîtres, de rois conjurés ?
Pour qui ces ignobles entraves,
Ces fers dès longtemps préparés ? (Bis)
Français ! Pour nous, ah ! Quel outrage !
Quels transports il doit exciter ;
C'est nous qu'on ose méditer
De rendre à l'antique esclavage !
REFRAIN
Quoi ! Des cohortes étrangères
Feraient la loi dans nos foyers !
Quoi ! Des phalanges mercenaires
Terrasseraient nos fiers guerriers ! (Bis)
Dieu ! Nos mains seraient enchaînées !
Nos fronts sous le joug se ploieraient !
De vils despotes deviendraient
Les maîtres de nos destinées !
REFRAIN
Tremblez, tyrans et vous, perfides,
L'opprobre de tous les partis !
Tremblez ! Vos projets parricides
Vont enfin recevoir leur prix. (Bis)
Tout est soldat pour vous combattre.
S'ils tombent, nos jeunes héros,
La terre en produit de nouveaux
Contre vous tout prêts à se battre.
REFRAIN
Français, en guerriers magnanimes
Portons ou retenons nos coups !
Épargnons ces tristes victimes,
A regret, s'armant contre nous ! (Bis)
Mais ce despote sanguinaire !
Mais ces complices de Bouillé !
Tous ces tigres qui, sans pitié,
Déchirent le sein de leur mère !
REFRAIN
Amour sacré de la Patrie
Conduis, soutiens nos bras vengeurs !
Liberté ! Liberté chérie,
Combats avec tes défenseurs ! (Bis)
Sous nos drapeaux que la Victoire
Accoure à tes mâles accents !
Que tes ennemis expirants
Voient ton triomphe et notre gloire !
REFRAIN
COUPLET DES ENFANTS
Nous entrerons dans la carrière,
Quand nos aînés n'y seront plus ;
Nous y trouverons leur poussière
Et la trace de leurs vertus. (Bis)
Bien moins jaloux de leur survivre
Que de partager leur cercueil
Nous aurons le sublime orgueil
De les venger ou de les suivre.
Tento výrok odráží velmi napjaté období roku 1792, kdy se mladá republika cítila ohrožena monarchiemi Evropy. Některé formulace, například slavná «nečistá krev», dodnes vyvolávají debaty. Historici však připomínají, že je třeba je chápat v kontextu své doby: odkazují na bojující armády protivníků Revoluce, a nikoli na jakékoliv vyjádření nadřazenosti mezi národy.
Dnes se La Marseillaise zpívá na mnoha oficiálních ceremoniích a patří mezi hlavní symboly Francouzské republiky.
Je mimo jiné zpívána:
Je také hrána během oficiálních návštěv zahraničních hlav států, spolu s hymnou hostitelské země.
V průběhu staletí La Marseillaise z pouhého vojenského chorálu vyrostla v jeden z emblemů republiky, stejně jako trikolóra či heslo ""Liberté, Égalité, Fraternité"".
Na velkých sportovních událostech ji fanoušci často zpívají s nadšením, jichž se ujímají tisíce hlasů. Po útocích z roku 2015 zní také v mnoha zemích jako projev solidarity s Francií, což dokazuje, že tato hymna dnes přesahuje hranice jednotlivých států.
Více než dvě staletí po svém vzniku nadále La Marseillaise ztělesňuje historii, boje a hodnoty Francouzské republiky. Za jejími občas bojovými slovy se skrývá především svědectví doby, kdy národ hájil svou existenci, čímž se z tohoto hymnu stal jeden z nejslavnějších na světě.
Tchèque : Tato stránka může obsahovat prvky podporované AI, více informací zde.
