Mezi starou vesnicí a novějšími čtvrtěmi Cergy na pravém břehu řeky Oise tvoří tento pokojně zelený park a tento nenápadný dům, domov legendy divadla a filmu, ostrov klidu v dnešním výrazně urbanizovaném prostředí. Lokalita je označena jako památka s regionálním významem Region Île-de-France, který ji vnímá jako součást památkového dědictví reprezentujícího místní a kulturní historii Île-de-France. Ale jaký je příběh tohoto místa, které po dlouhou dobu zůstávalo mimo dohled veřejnosti?
Jeho jméno samozřejmě odkazuje na Anne a Gérard Philipe, kteří nemovitost koupili v roce 1954. Gérard Philipe, významná osobnost francouzského divadla a filmu poválečné éry, a Anne Philipe, žena literatury, zanechali na místě trvalou stopu, až tak, že dnes nese jeho jméno po nich. Ale dům je starší: byl postaven z opracovaného kamene ve 19. století na dřívějších záhonech se zeleninou a zapadá do místa, které zároveň uchovává zbytky z Château de Vauréal a z historie stromové výsadby regionu na konci 18. století.
Tato budova s označením Patrimoine d’intérêt régional vyniká nejen svou architekturou, ale i atmosférou. Dům se skládá z centrálního traktu, dříve obsluhovaného podkovovitým železným schodištěm, obklopeného dvěma pavilóny v lehkém nástupu a korunovaného kopulovitými střechami s vysokými světlíky. Před ním vede široká alej s kaštany až k květinovým záhonům s vyšívanými vzory. Místo má také silný paměťový význam: pár dům proměnil do vkusu padesátých let, zejména změnou oken a fasád, a hostil zde umělce a spisovatele jako Jean Vilar, Agnès Varda, René Clair či Georges Perros.
Stránka vypráví současně o několika epochách: o Cergy před vznikem nového města, o domě umělců ze padesátých let a pak o dědictví, které je třeba pro dnešní publikum znovu objevit. V roce 1973 byl dům a jeho park prodán státu, v roce 2000 se stal majetkem obce. Od té doby město připravuje projekt rekonstrukce, jehož cílem je z něj učinit místo paměti, turisticky atraktivní, tvůrčí a vzdělávací pro veřejnost.
V současném stavu není dům ještě zpřístupněn veřejnosti (ale slyšíme, že brzy otevřou…), zatímco park je při kulturních akcích občasně volně přístupný a nadále pokračuje i zahradnická a včelařská činnost. Tak tedy vyčkáváme na pěkné dny, abychom mohli objevit toto jedinečné dědictví!
